Seniorem s radostí?
50922
post-template-default,single,single-post,postid-50922,single-format-standard,cabin-core-1.0.1,select-theme-ver-3.1.2,ajax_fade,page_not_loaded,,smooth_scroll,wpb-js-composer js-comp-ver-6.0.1,vc_responsive
 

Seniorem s radostí?

Seniorem s radostí?

V posledních letech se slovo senior stalo strašákem všech věků. Při vyslovení, nedejbože oslovení tímto přízviskem se lidé blížící kalendářnímu věku, který označujeme seniorským bouří a odmítají se do této kategorie nechat škatulkovat. A není divu. Přitom v minulosti bylo postavení stařešiny ve společnosti hodno úcty a respektu. Co se tedy stalo?

 

Od 16. do začátku 20. století byla průměrná délka života člověka zhruba 40 let. Během necelých 100 let se kompletně změnil náš životní styl a průměrná délka života stoupla bezmála na dvojnásobek a to plošně, po celém světě. Po většinu našeho času na zemi, tak byl starší člověk vyjímkou  a jeho schopnost dožít se vyššího věku byla vnímána jako ukázka moudrosti a moci. Se zlepšující se lékařskou péčí už není vyjímkou potkat aktivní seniory ve věku 90 let. Zároveň ale se stále rostoucím počtem seniorů se v systému, který jsme vytvořili začala ohromně zvyšovat ekonomická zátěž státu a pracujících občanů a vznikl tak jakýsi strach o “dobré bydlo” a udržitelnost. A strach už má k nevoli zatraceně blízko.

 

V historii je 100 let jako mrknutí oka a tak není divu, že jsme se zatím nenaučili se stárnoucí populací tolik pracovat. Když jsem byla dítě, má babička, které bylo pár let přes 60 už byla opravdovou babičkou a starala se o vnoučata, pekla a chodila na parafínové zábaly. Dnes, kdy je mé mamince přes 60 let, stále pracuje, chodí cvičit, jezdí po světě, pracuje s počítači, tablety, chytrými telefony a na důchod, na který má pomalu už nárok nemá ani pomyšlení. Dnešní senioři jsou na tom zdravotně daleko lépe než předchozí generace, mají větší možnosti, ale začíná chybět něco úplně jiného, nového. Rodina.

 

Se zrychlujícím se tempem společnosti nám začíná docházet komodita nejcennější : čas. Většinu času trávíme v práci a na rodinu už tolik času nezbývá. Sáhněte si do svědomí, kdy jste naposledy jeli za rodiči? V dnešní dopravě už je i pár kilometrů, které nás dělí téměř nepřekonatelnou stěnou. Děti dnes chodí do jeslí, školek, školky a prarodičům se dostanou hlavně na prázdniny nebo, kdžy nění zbytí. Co ale senior žijící sám v bytě?

 

Jak se zvyšují schopnosti a odolnost jedinců stejného věku během pár let, je doslova zázrak a tak to, co před pár lety seniorovi stačilo, je dnes zcela nedostačující. Představte si sami sebe v jejich kůži. V průběhu života dosáhnete vzdělání, pozice ve firmě, společnosti a najednou zničeho nic, úderem hodin o to všechno přijdete. Najednou Vás neberou lidé vážně, máte zůstávat doma, odpočívat, být na zahradě, nevměšovat se do chodu společnosti a starat se o sebe. Přitom se naše znalosti, zkušenosti a schopnosti nevytratily, jak mávnutím kouzelného proutku.

 

Ze své letité praxe se seniory jsem se naučila, že nejdůležitější není ani tak co, ale jak. Nejdůležitější není se účastnit desitek programů, univerzit, pobytů. Nejdůležitější je SEBEREALIZACE a SOCIALIZACE. Ve chvíli kdy ji ztratíme, ztrácíme sebe. A tak se v dnešní době už nezasazuji o to, aby senioři hlavně cvičili, ač je to bezesporu velmi důležitá část života jedince každého věku. Vždyť cvičení se na nás valí ze všech stran a už je téměř všude dostupné. Největších výsledků “senioři” všeho věku dostahují, když sami vytváří aktivitu, když sami rozhodují, sami pomáhají. Mají důvod žít. A tak na to dnes mimo aktivizačních programů naživo i online, které stále provozujeme po celé české a slovenské republice už jdeme jinak. Nabízíme seniorům placené a dobrovolnické pozice s úvazkem třeba jediné hodiny týdně.

 

Ze seniorů se tak s námi stávají lektoři, modelky, konzultanti ve firmách, hlídací babičky, pomáhají v domácnostech, školách i útulcích nebo v rodinách, kde nejstatší generace chybí. Stávají se tak vzory pro nejmladší generaci, jsou viditelní, jsou součástí a vytváří tak budoucnost pro generace, které přijdou na jejich místo. Vytváří další šance, novou tvář “stáří”, která vypadá daleko laskavěji než kdy dřív. A časem snad důchod bude čas v životě, na který se budeme těšit, kdterý projedeme s opravdovou radostí.

 

Co tedy můžeme dělat my doma? Ať už jste sami senioři nebo máte doma maminku, babičku,kolegu nebo přátele v seniorském věku, můžeme vždy udělat následující:

 

  1. Jednejte vždy se seniorem, tak jak byste si přáli, aby lidé jednali s Vámi. Senior s věkem neztratil svou hodnotu a i vy budete jednou v jeho kůži.
  2. Nepodceňujte je (se), věk je jen číslo a hranice si určujeme my sami.
  3. Dopřejte jim (si) svobodu volby. S věkem záhadně nepřijdeme o rozhodovací schopnosti 🙂
  4. Cvičte. Cvičte hlavu, cvičte tělo, cvičte oči, cokoliv jde cvičit cvičte ať je Vám 20 nebo 80. Pokud nevíte jak, podívejte se na naše videa, podle kterých můžete cvičit doma nebo web na místa kam můžete přijít za námi a přidejte se ke skupině nadšenců milujících pohyb. S věkem totiž jeho potřeba jen stoupá.
  5. Choďte do společnosti. Nezavírejte se doma před světem, venku je plno lidí, kteří by dali vše za to, aby s Vámi mohli strávit chvilku rozhovorem, procházkou nebo společnou aktivitou. Uvádí se, že více než 50% lidí trpí osamělostí, ta potom zhoršuje náš psychický i fyzický stav, když vyjdeme ven a překonáme se, můžeme to sami napravit.
  6. Najděte si projekt, který pro Vás má smysl. Ať budete chodit krmit kachny, pomáhat v dětských domovech, útulcích, nosit nakup sousedce, najděte si něco, co Vás ráno vytáhne z postele. Pokud nevíte coby, mrkněte se k nám nebo nám zavolejte a vymyslíme Vám aktivitu, která Vám znovu pomůže najít vnitřní oheň a chuť do života.
  7. Vnímejte své tělo. Bolívá vás hlava? Všimněte si jak dýcháte, jak stojíte. Jste unavení? Všimněte si co jíte a začněte cvičit. Máte špatnou imunitu? Začněte se o sebe starat. Nikdy není moc brzy ani moc pozdě.
  8. Buďte k sobě laskaví. Pokud se Vám hned nechce, nemůžete se přinutit jít ven, zacvičit si, nemáte náladu, nebuďte na sebe naštvaní. Čím delší dobu nějakým způsobem žijeme, tím je obtížnější něco změnit. Začněte tak postupně, pomalu. Jednou věcí po druhé. Na začátek stačí, když budete týden každý den minutu vědomě, zhluboka dýchat. Další týden to třeba budou 2, další 5 a potom už nic nebude problém. Vše má svůj čas.
  9. Nevzdávejte to. Nikdy není pozdě. Pokud se může 83 letá seniorka stát modelkou a být na titulní straně časopisu pro mladé, Vy se můžete vydat ven ze svého bytu, vrátit se do společnosti, ukázat se světu a třeba se i zbavit bolesti zad nebo kloubů. V dnešní době nic není nemožné a svět už na Vás čeká.

 

Jak ráda říkám : “Stáří Vpřed!”. Nejdřív se to zdálo jen jako lehce provokativní heslo, ale dnes je to něco, co nejen já, ale tisíce seniorů a lidí po celém světě opravud žijí.

 

Není čeho se bát.